Каквото си поискам - Co se mi zachce




                                                         
Drawing circles Kreise
                                               

 ...отдавна съм я изоставила да трепери навън сама, 
напоследък дори гледам - отишла си е.   Направила е място за истинската...
                                                                                                       secret_rose 


Въртя се в кръг нали,
на тебе вече май ти писва.
Тогава си тръгни.
На прага ти вода ще лисна
кастронче, две, така да ти върви
нататък ще ти бъде по-добре,
че аз съм цапната в устата,
фифла.

Какво ще правя, ще седя
и даже мога да се вкисна,
ако ми скимне ще рева
ако ли не, ще го измисля.
Виж в хола има три стени,
а аз с боите съм на ти.
Когато си отпратил любовта...
...остава ми да драскам колелца.

...и още да позная истинската...


                                                                                                 
…před časem jsem jí pustila ven ať se tam třeba klepe...  ale kupodivu koukám ona šla pryč,  udělala místo pro tu PRAVOU.....
                                                                                                              secret rose
                                         



 Jsem pořad dokola stejná,
a zřejmě té vytáčím dost 
že jo...
Tak klidně běž…
A nashle, přeji ti šťastnou cestu
ať se ti daří co nejlépe někam jinam,
 jak po vodě
vždyť  víš jsem upřímné sprostá
holka.

Co budu dělat? Jen tak si budu sedět
dokonce můžu z toho šílet
a kdy by se mi chtělo třeba budu brečet. 
Kdy by ne, neboj se já na něco přijdu.
Tak vidíš v obýváku mám tři bílé zdi
a já jsem s barvičkami dost dobrá.

Když jsem poslala do prdele lásku... 
...maluju na zdi kulaté obrázky…

…a také hledám PRAVOU.



Не оставам - Nezůstávám

Carl Schweninger (1854-1903) - The Morning Star and the Moon
Carl Schweninger (1854-1903) The Morning Star and the Moon


Кажи ми как да спра експрес
когато през земята ми минават
две релси, гара със адрес
където трябва да остана
поне за цял живот.

Кажи ми как да спра експрес
когато просто се задава,
а аз очаквам без протест
косите с вятъра да замотава
там в някой чужд живот.

Кажи ми как да спра сега,
експресът връхлетял срещу ми.
Съдбата не е никакъв претекст
а влаковете не обичат думи.
те гонят падащи звезди.

Душа тук време не остана да се чудиш
или се качваш, днес, сега
или е ясно...

...че го губиш.

Експрес се спира с две ръце
стоиш направо срещу светлината.
Душа, събрали си багажа?
От днес живееш на луната.
..............................................

След светлините сблъска е кратък, 
и стига само за въздишка отлетяла... 
тъй закопняла, разпиляна в тласък, 
душата нивга не остава цяла... 

....нито остава в него.



Nezůstávám


Řekni mi, jak zastavit Express
když na zemí mám 
koleje dvě a stanice s adresou
a musím tam zůstat 
tak minimálně celý život.

Řekni mi, jak zastavit Express
když už je rozjetý
bez protestu já si přejí 
aby mi s větrem vlasy smotal
tam v nějaký jiný život. 

Řekni mi, jak teď se zastavím,
když Express na mě vletěl.
Osud-omluva žádná není 
a vlaky slova nehledají 
oni chtěj hvězdy když padají.

Tak Duše zde čas už nemáš aby si stála
buď půjdeš dnes a půjdeš  teď 
nebo snad jasné víš  ...

... že jeho ztratíš .

Express s dvou rukách zastavíš 
když  přímo proti světlo stojíš.
Так Duše má, 
už máš hotová zavazadla svá ?
Protože na Měsíci žiješ ode dneška.

...........................................................

Poté, co se rozsvítí, je krátký sráz 
jak povzdech šel nahoru
jak touha, v třesku zlomená
duše nemůže už  býti celá...
...ani nadále byli spolu.






Миг - Оkamžik






Остави го да мълчи,
то е само капчица под небето.
Трептене от камбанен звън в утрото,
преди да се е вдигнала росата.
Проблясък в зениците му.
Спомен от мъгли и сребърни елфи, 
не поели пътя за връщане. 
Слънчев лъч избягал надолу, 
обичащ облаците в тревите.
Сенчица от незагаснал 
нощен лампион край реката.
Остави го да те има само миг.
Не го помни, не знай кое е.
Душите нямат врати.
Имат тебе. 


Оkamžik

Nech ho být zticha, on je jenom kapka z nebe. Rozechvění zvonů v náruči rána než se rosa rozptýlí. Je to záblesk v jeho zornici. Vzpomínkа z mlhy a stříbrných elfů nenechali cestu k návratu. Sluneční paprsek prchnul dolů milující mraky v trávě. Stínek z nezhaslé noční lucerny u řeky. Nech ho аť tě má jen chvíli . Zapomeň pak co on byl, kdo on byl. Duše nemají dveře. Duše mají tebe.





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...